«Zmijí mléko»

- 3 -

„Co se děje?“ ptá se. Jeho hlas je tichý, ale pevný. Tímhle tуnem mě přinutil vytlačit z bláta náklaďák. Pravda, hned za ním tehdy stálo šoféřisko, ale stejně…

„Hej, dědulo,“ křikne druhý vejcořez. „Poklusem ke mně a vyndej ty ruce z kapes.“

Zmijí mléko! Můj stařík má hodnost majora a ti dva nejsou ani seržanti. Ale stařík předstupuje a opravdu vyndává ruce z kapes.

„Prosím vaše doklady,“ říká a dokonce natahuje ruku.

„Slyšíš ho, chce doklady,“ směje se vejcořez. Ten druhý mého doktora ani neudeřil. Jednoduše mu sundal brýle, zlomil je a rozdrtil podpatkem.

„Ach ty zmetku,“ říkám si. Ten dědula stokrát riskoval život, když převážel vakcínu. Ty by ses při tom strachem…

V tom okamžiku se lopata v mých rukou skoro sama rozmáchla a udeřila násadou jednoho do bránice a druhého ostřím pod bradu. Trošku jsem to přehnal, neuvědomil jsem si, jak jsem u Korněje zesílil. Usekl jsem vejcořezovi hlavu jako legendární Modrý kat markýzovi-zrádci. Dokonce i ten první vypadal jako mrtvý.

Za sebou jsem zaslechl zaskřípění. Ohlédnu se a — zmijí mléko! V autě byl ještě jeden, řidič. Už na mě stačil namířit věžičku. Trčel z ní velkorážní kulomet dvacítka, který má náboje velké jako pták divocha z ostrovů v bojovém postavení. Když z tohohle chytneš kulku, moc z tebe nezbude.

Jenže vystřelit už šofér-vejcořez nestačil, protože náhle leží jeho vozidlo na boku a kulomet se hlavní zarývá do asfaltu. A zpoza stroje vycházíte skvělé šoféřisko a otírá si špinavé ruce. Je vidět, že tyhle obry z jižního pobřeží neberou k autodopravě nadarmo. Víte přece, jaké jsou u nás cesty. Často je třeba použít vlastní síly.

Ozývá se pan vojenský lékař. „Jak jste mohli, jak jste mohli, vždyť je to nelidské…“

„Mlč, dědulo,“ říkám si. „Řidič vevnitř už teď určitě volá ty svoje a za chvilku tu bude vejcořezů, že jsi tolik neviděl ani bacilů v mikroskopu. A auto vypadá, že je pevné, že ho jen tak nějaký granát nezničí. Navíc my samozřejmě žádný granát nemáme, jedině že by šoféřisko to auto rozlomilo holýma rukama jako svědek svatební koláč.“

Šofěřisko přišlo na něco lepšího — zacpalo výfuk větví. Vejcořez v prvním leknutí motor nevypnul a hned byl celý šedivý.

„Musíme utéct, pane doktore,“ říkám. „Určitě stihl přivolat posilu.“

- 3 -