«Hluboké pastviny»

- 6 -

„Ježíši!“ vyhrkl tiše. „Něco tak obrovskýho jsem ještě neviděl.“ Byl to žralok, největší, jakého kdy spatřil. Detaily nebyly sice zřetelné, ale existoval jediný druh, o který mohlo jít. Žralok obrovský nebo žralok velrybí by sice mohli dosahovat takových rozměrů, ale to byli neškodní býložravci. Tohle je král všech žralokovitých, Carcharodon — obrovský žralok bílý. Don se pokusil vzpomenout na rozměry největšího nalezeného exempláře. Kolem roku 1990 bylo na Novém Zélandě uloveno sedmnáctimetrové zvíře, ale tenhle je minimálně o polovinu větší.

Myšlenky mu bleskově vířily hlavou, když si všiml, že obrovský zabiják se chystá k útoku. Směřoval k jednomu z mláďat. Zoufalé matky si vůbec nevšímal. Těžko říct, jestli to byla zbabělost nebo rozumný přístup, takové pocity byly zřejmě žralokovu způsobu uvažování cizí.

Zbývalo jediné. Don tak sice přijde o možnost žraloka rychle vyřídit, ale mládě je potřeba zachránit. Stiskl tlačítko sirény a ticho kolem prořízlo krátké zaječení.

Ohlušující jekot vyděsil žraloka i velryby. Zabiják se mihl těsně kolem ponorky a Don téměř vyletěl ze sedadla, když automatický pilot stočil ponorku do nového kursu. Ponorka se dokázala pohybovat stejně obratně jako kterýkoli mořský živočich. Elektronické řízení automaticky sledovalo informace z radaru a ponorka vyrazila za žralokem, Don se mohl soustředit na přípravu zbraní. Následující akce nebude jednoduchá, protože ponorka neustále mění kurs. V případě krajní nouze by mohl použít malé výbušné torpédo. Kdyby se před ním objevilo hejno kosatek, určitě by to podnikl. Ale byl to krvavý a brutální způsob a existuje i obratnější a méně odpudivá možnost. Don dával vždycky přednost rapíru před ručním granátem.

Teď byl jen necelých dvacet metrů od žraloka a stále se k němu přibližoval. Lepší příležitost by se už nemusela naskytnout. Stiskl tlačítko.

- 6 -