«Hluboké pastviny»

- 2 -

Zelená světla kontrolních zřízení na palubní desce představovala symbol bezpečí. Pokud vytvářela obvyklý vzor a žádná ze smaragdových hvězd nezměnila barvu na rudou, bylo s Donem a jeho malým plavidlem všechno v pořádku. Vzduch — palivo — dostatek energie — to byla trojice rozhodující o jeho životě. Pokud jedna z jejích součástí zklame, bude se v kovové rakvi snášet k mořskému dnu. Předloni tak skončil Johnnie Tyndall. Ale k selhání není důvod, ujistil se Don v duchu, k nehodám, které člověk čeká, nikdy nedojde.

Naklonil se nad úzkou palubní desku k mikrofonu. Ponorka je stále ještě v dosahu vysílačky mateřské lodi. Později bude muset přepnout na ultrazvukové zařízení.

„Nabírám kurs 255, rychlost padesát uzlů, hloubka třicet pět metrů, plně v dosahu sonaru. Předpokládaná doba k dosažení cíle je čtyřicet minut. Hlásit se budu v desetiminutových intervalech. To je všechno. Končím.“

Odpověď z lodi Rorqual byla stěží slyšitelná a Don vysílačku vypnul. Bylo na čase rozhlédnout se kolem.

Ztlumil světla v kabině, aby zřetelněji viděl na obrazovku radaru, nasadil si polarizační brýle a ponořil se do hlubin. Chvíli trvalo, než si zvykl na nový pohled. Potom displej ožil trojrozměrným životem.

Don si v takových chvílích připadal jako bůh. Měl pocit vlády nad třicetikilometrovým okruhem Pacifiku, jehož hlubiny zůstávají stále ještě z velké části neprobádané. Pomalu rotující svazek paprsků neslyšitelného zvuku prohledával oblast, ve které se Don vznášel a snažil se vyhledat v neproniknutelných temnotách, kam se světlo nikdy nedostane, přítele nebo soka. Soustava zvuků tak vysokých frekvencí, že je nedokáží rozeznat ani netopýři, kteří vytvořili sonar miliony let před člověkem, protínala podmořskou tmu. Pokud na něco narazily, vracely se zpátky a po zachycení a zesílení se objevily na obrazovce v podobě zelenomodrých skvrn.

Don je dokázal díky dlouhé praxi bez potíží přečíst. V hloubce sto sedmdesát metrů se na celé sledované ploše nacházela úrodná plocha — koberec živé hmoty, pokrývající polovinu světa. Podmořské pastviny se vynořovaly a potápěly v závislosti na slunečním světle. Pohybovaly se na okraji neproniknutelné tmy. Během noci stoupaly k hladině, ale s rozbřeskem se nořily zpátky do hlubin.

- 2 -