«Dravci meho stoleti»

- 6 -

„Máte pravdu,“ přisvědčil jsem. „Hluk by mi vadil. A pak, Amadee, já nemám rekreanty rád. Nemůžu vystát, když všichni kolem mě poctivě a snaživě jásají.“

Amadeus přikývl a opatrně si vložil do úst další skrojek másla. Pozoroval jsem, jak žvýká. V soustředěném rytmu jeho spodní čelisti jsem tušil kus určité profesionality. Polkl a řekl:

„Kdepak, syntetika se nikdy nevyrovná přírodnímu produktu. To je totiž zcela jiná chuťová škála.“ Zahýbal rty, tichounce mlaskl a pokračoval. „Uprostřed města stojí dva přepychové hotely, ale jak to tak vidím...“

„Hotel by taky nebylo to pravé,“ přerušil jsem ho. „Bydlení v hotelu přináší spoustu povinností. A ještě jsem neslyšel, že by někdo dokázal napsat něco kloudného v hotelu.“

„V tomto ohledu bych s vámi tak docela nesouhlasil,“ namítl Amadeus a kritickým pohledem zhodnotil zbylý kousek másla. „Kdysi jsem četl jednu knížku a tam se psalo, že vznikla v hotelu Florida.“

„Aha,“ řekl jsem. „Máte pravdu. Ale vaše město přece nikdo neostřeluje z děl...“

„Z děl? To jistě ne. Každopádně to tu není pravidlem.“

„To jsem si mohl myslet. Jenže ono už je prokázáno, že dobrá věc se dá napsat jedině v ostřelovaném hotelu.“

Můj společník si poslední kousek másla nakonec přece jen vzal.

„Něco takového by asi šlo těžko,“ soudil zamyšleně. „Dneska se takové dělo strašně špatně shání. A byl by to drahý špás — hotel by přišel o svou klientelu.“

„Hotel Florida svého času taky přišel o veškerou klientelu. Hemingway tam žil sám.“

„Kdo?“

„Hemingway.“

„Aha... Ale to už je dlouho, že, to bylo snad někdy za fašistů. Časy se ovšem změnily, Ivane.“

„Ano,“ připustil jsem. „V naší době už nemá smysl psát o hotelích.“

„No dobře, čert vzal hotely,“ mávl rukou Amadeus. „Já už vím, co byste potřeboval. Vy byste potřeboval penzión.“ Vytáhl z kapsy notes. „Sdělte mi vaše podmínky, pokusíme se vybrat pro vás něco šikovného.“

- 6 -