«Kafka na pobřeží»

- 1 -

Haruki Murakami - Kafka na pobřeží

Euromedia Group - Odeon, Praha 2006

Kluk, co se mu říká Vrána

"Takžes ty peníze nakonec sehnal?" ptá se Kluk, co se mu říká Vrána. Ptá se svým obvyklým, pomalým způsobem řeči. Jakoby se právě probudil z hlubokého spánku, kdy mu to kvůli ztuhlým svalům ještě dobře nemluví. Ale to je právě jenom zdání: ve skutečnosti je jako vždycky ostražitý na nejvyšší míru.

Přikyvuju.

"Kolik máš?"

Ještě jednou provedu pro kontrolu v duchu výpočet, pak odpovídám. "Na hotovosti asi čtyři sta tisíc. Pak ještě můžu něco vybrat kartou z účtu. Úplně stačit to asi nebude, ale je to pro začátek aspoň něco."

"To ujde," přitakává Kluk, co se mu říká Vrána. "Pro začátek určitě."

Přikyvuju.

"Takovýhle prachy ti ale nenadělil pod stromeček Santa Klaus," opáčí on.

"To fakt nenadělil" odpovídám.

Kluk, co se mu říká Vrána, se ušklíbne a rozhlédne se okolo. "Ony jsou totiž odsud, z něčí zásuvky."

Neodpovídám mu. Samozřejmě že od začátku moc dobře ví, co je to za peníze. Tyhle ciráty nemá vůbec zapotřebí. Jenom se mi vysmívá.

"Ale to nic, to nic," říká Kluk, co se mu říká Vrána. "Ty peníze přece potřebuješ. To se nedá popřít. Takže sis je musel nějak obstarat - možná, že půjčit a možná že i bez ptaní. Možná je i ukrást - když to nešlo jinak. Možná i vlastnímu otci, jako tyhle. Pro začátek ti asi stačit budou. Ale co budeš dělat, až ti jednoho dne těch čtyři sta tisíc dojde? Peníze nerostou jen tak v peněžence jako houby v lese. Budeš muset mít co jíst a kde spát. A to není zadarmo."

"Na tyhle úvahy ještě bude čas," odpovídám mu.

"Na tyhle úvahy ještě bude čas," opakuje po mě slovo od slova Kluk, co se mu říká Vrána, jako by něco potěžkával v dlani.

Přikyvuju.

"Chceš říct, že si třeba najdeš práci, žejo?"

"Možná," odpovídám.

- 1 -